Výročí lásky k mé princezně
Už je to rok, co jsem jsme si poprvé dali polibek a začali tak náš společný život. Hodně se za tu dobu změnilo, ale jedno zůstane pořád stejné a to naše srdce... Budou tak blízké, jak se budeme snažit. Malé odkrytí našeho zatím krátkého soužití si již můžete přečíst.
Jak to začalo
Asi Vás bude zajímat, jak to vše začalo. Něco z toho Vám prozradím. O prázdninách se mi poštěstilo a domů mi nechali rodiče zapojit neomezený internet. Byl jsem celý bez sebe a celé hodiny jsem zpočátku proseděl u internetu. Nejdříve jsem procházel různé normální stránky, ale pak mě velice uchvátil chat. Ještě si vzpomínám, jak jsem u něj dokázal prosedět 8 hodin denně. Hodně jsem se seznamoval s novými lidmi a později jsem založil společně s mým spolužákem místnost na tomto chatu. To ovšem dříve před začátkem školy jsem narazil na velmi zajímavou osůbku. Byla to dívka, se kterou jsem si začal psát. Psali jsme si každý den hned, jak jsem přišel ze školy a stali jsme se tak velmi dobrými kamarády. Ve škole se mi mezitím začla líbit moje spolužačka, ovšem nedošlo to ani k dobrému začátku, přesto jsem tomu dnes vděčen.
Čas dál plynul a zamilovávali jsme se do sebe, psali jsme si hodně maily a povídali si od rána do večera. Ovšem jednou nás napadlo, že bychom se mohli setkat. Byl tu ovšem jeden problém, já jsem z Olomouce a dívka, se kterou jsem si psal je z Prahy. Vymyslel jsem tedy, že se setkáme na půli cesty v Pardubicích, aby jsme se nehádali. Souhlasili jsme. Nastalo přemlouvání mých rodičů, kteří mi nechtěli tuto cestu povolit. Musel jsem jim tehdy lhát, že tam nejedu sám. Vyšlo to a byl jsem ohromně šťastný. Mimochodem, nevěděli jsme, jak kdo vypadá, na fotky nikdy nedošlo až pár dní před srazem.
První sraz byl nádherný. Nevěděli jsme každý, co máme říct, abychom nic nezkazili a styděli jsme se. Byl to podzim a zima byla pořádná. Bylo to 14. 11. 2004. Na konci srazu přišlo to jediné, co zatím chybělo, byla to první pusa. Na tento den nikdy nezapomenu.
A co bylo dál?
Dál jsme byli zamilovaní. Prožívali jsme tyto krásné chvilky a stále prožíváme. Srazy jsme měli skoro pravidelně každý měsíc. Přežili jsme i různé obtíže, které se nám postavili přímo do cesty v našem vztahu, ale vše dopadlo tak, jak jsme chtěli.
Na Velikonoce padají také krásné dny, a to ty, že jsem mohl jet na pár dní do Prahy, do Prahy za mojí princeznou Michalkou. Bylo mi tam nádherně a užívali jsme si svoji lásku k sobě. A nesmím ani zapomenout na školní prázdniny 2004/2005. Byly to nejhezčí prázdniny, které jsem zatím zažil a jsem za ně moc rád. Prožívali jsme spolu čas společně v Praze a v Olomouci. Krásné západy Slunce a procházky ať už městem či přírodou jsou nezapomenutelné.
A právě dnes je to výročí, den, který je pro mě to nejdůležitější ze všech datumů. Je to rok, co jsme se zamilovali, rok, co jsme si uviděli lásku v očích, rok, co nejsem v životě sám.
Budoucnost
Jediné, co si přeji je, aby byla Michalka vždy šťastná a zdravá. Máme moc silné pouto k sobě a věřím, že se nikdy nepřetrhne. Budu se vždycky snažit za ni a dělat vše pro to, aby byla spokojená. Máme také plno svých životních snů, ale o nich až někdy příště.
Moc jí děkuji za to, že to se mnou vydržela, někdy s takovým tvrdohlavým Tomášem a někdy s takovým zlobidlem. Zanedlouho přijde čas Vánoc a Míšeny narozeniny, co dostane, můžete už teď hádat. ;o) Každopádně ji nemám jen rád, ale z plného srdce ji miluji. Miluji ji jako opravdovou ženu, jako něco, co je v mém životě jen jednou a co už nikdy nepřijde. Děkuji také svým rodičům, že to se mnou vydrželi a nadále i vydrží.
